July jsem poznala ve stáji v podstatě jako hříbátko, ale já měla na starost jiného koníka, takže na hříbátko jsem čas neměla. A tak jsem jí míjela v boxe a netušila, že je to ta nejúžasnější kobyla na světě.
Potom co jsem odešla ze stáje, jsem začala chodit spíš na tréninky, k July jsem se potom dostala, když jí bylo 2 a půl roku. Tehdy byla úplně jiná. Bohužel, nebyla taková, jakou jsem si ji představovala při telefonování s majitelem. Ikdyž bylo naivní, čekat poslušnou kobylku. Ona vlastně nebyla zlá, nikdy nic nemyslela špatně. Ale strach v jejím srdci byl silnější než ona. Bála se v podstatě všeho, blízkosti člověka, zvuků, stínů, aut ...
Začínaly jsme tedy po tom, co už mě akceptovala jako někoho kdo jí neubližuje, od úplného začátku jako vodění, zvedání nohou atd.. .. .. Největší problém byl v nedůvěře a záměrné agresivitě, kterou prostě měla zakořeněnou v srdci. Postupně jsme pracovaly ze země, připravovaly se na ježdění, a to nás čím dál víc sbližovalo. Až jsme v letě 2011 obsedly. Problém se strachem je běh na dlouhou trať, ale když můžete říct, "můj kůň mi věří", vynahrazuje to všechnu tu práci která za tím je, to snad ani nemusím nikomu říkat.
Začínaly jsme tedy po tom, co už mě akceptovala jako někoho kdo jí neubližuje, od úplného začátku jako vodění, zvedání nohou atd.. .. .. Největší problém byl v nedůvěře a záměrné agresivitě, kterou prostě měla zakořeněnou v srdci. Postupně jsme pracovaly ze země, připravovaly se na ježdění, a to nás čím dál víc sbližovalo. Až jsme v letě 2011 obsedly. Problém se strachem je běh na dlouhou trať, ale když můžete říct, "můj kůň mi věří", vynahrazuje to všechnu tu práci která za tím je, to snad ani nemusím nikomu říkat.
Jak jsem zmínila, v létě 2011 začal náš příběh v sedle, naučila jsem July samozřejmě nejprve základním tlaků a po tom, co byla " v pohodě " (tedy lehce ovladatelná) ve všech chodech, začaly jsme jezdit ven, čím jsme "zabily" celý rok. Opravdu pořádně jezdit jsme začaly v létě 2012 v srpnu. Ale toho roku plného vyjížděk nelituji, máme z toho obě krásné vzpomínky a i zkušenosti. Nyní se s July jak ze sedla, tak ze země věnujeme korektní chůzi, zapojení zádě, správně nesené hlavě ,postupnému shromažďování.Takto s koněm pracovat chce moc trpělivosti a energie, je jasné, že to není nic, co můžeme trénovat několik hodin a druhý den to koni půjde, tak to nefunguje. Na takové věci člověk nesmí tlačit " Méně je někdy více! ".
- Jedna fotka z ježdění. Není to moment ,kdy by jsme právě pracovaly na větším zapojení zádi. Trochu ale zapojená je, po předku July nejde a otěž je prověšená, přesto nese July hlavu správně a na kolmici:) Kobylka je na první pohled uvolněná a psychická pohoda je zřejmá :o)
- Jízda bez uždění (k ohlávce nemám připnuté otěže). Hodně lidí mi totiž sdělilo, že NENÍ MOŽNÉ jezdit na koni kvalitně bez udidla, někteří že to nejde ani na stihlovém udidle a že to jde absolutně na volno, to už mi nevěřil nikdo. A zde tedy zveřejňuji důkaz. July jde uvolněně, hlavu si nese na kolmici, záď je aktivní a prostupná. Jde tak shromážděně jak to jen při jejích a mých schopnostech jde. Je stále co pilovat, ale s touto fotografií se mi vždy vykouzlí úsměv na tváři a mám z toho velikou radost :o)
"Jestliže by nebyli koně, nebyl bych, kdo jsem dnes."
Pro všechny koňáky a koňařky, Vaše ©Aneta Daňková